Operační mikroskop se využívá pro stomatologické ošetření již mnoho let a jeho význam nadále stoupá. Řada zubařů jde cestou zvětšovacích technik a využívá buď lupových brýlí, nebo rovnou mikroskopu. U operačního mikroskopu je obrovskou výhodou možnost zvětšení podle aktuální potřeby a hlavně intenzivní světlo, bez kterého je kvalitní ošetření takřka nemožné. Díky dokonalému osvětlení operačního pole intenzivním světlem mají lékaři možnost lepšího prosvícení a posouzení struktur zubu a to jak na povrchu zubu, tak i v hluboké kavitě.

Pochopitelně nejvíce je s operačním mikroskopem spojováno ošetřování kořenových kanálků, neboť kořenový systém je nejdrobnější a nejspletitější strukturou v zubu vůbec. Lze jej ale s výhodou zapojit jako pomocníka při každém stomatologickém výkonu od vstupních a preventivních vyšetření, až po komplikované protetické, či chirurgické výkony. S tímto optickým přístrojem je možné odhalit i minimální nepřesnosti a předejít tak možným komplikacím v budoucnu.

Je velmi dobré využít mikroskopu při broušení zubů na nákladné protetické práce (fasety, korunky, můstky), kde se výše investice pohybuje vysoko a možnost selhání chceme ideálně zcela vyloučit. Pod mikroskopem lze odhalit nepřesnosti na preparovaném zubu a zajistit tak daleko kvalitnější a hladší dosed budoucí práce. Je s výhodou pokud pod mikroskopem pracuje také zubní laborant, který práci zhotovuje. Spousta zubních techniků již míří tímto logickým směrem. Následná kontrola přesnosti protetické práce v ústech před nacementováním je nezbytnou součástí výkonu. Jsme-li vybaveni operačním mikroskopem, můžeme často kvalitně vše zkontrolovat bez nutnosti pořídit rentgenový snímek, což je jistě nesporná výhoda pro zdraví.

Určující pravidlo v moderní stomatologii je, že nemohu dobře léčit, co nevidím. Všechny kroky dnešních zubních lékařů tedy směřují tímto směrem: vidět více znamená léčit lépe.

Poměrně dlouhou dobu bylo ošetřování kořenových kanálků prací „naslepo“. Lékař mohl nahlédnout pouze ke vstupům do kanálku a vše ostatní bylo otázkou hmatu a zkušenosti. Vezmeme-li v úvahu, že cca 80% informací získává člověk pomocí zraku, byl tento způsob ošetřování velmi neefektivní. Dlouhou dobu se také zuby „umrtvené“ vnímaly jako potenciální zdroje infekce, pilíře, které mohou kdykoli selhat. Vidíme to často i dnes, kdy pacienti před náhradou kloubů nebo před transplantací přicházejí o zuby s kořenovou výplní často bez nálezů, tzv. zubních váčků, z obavy o rozšíření zánětu. Dříve to jistě byla opodstatněná obava, neboť před érou operačních mikroskopů neměli stomatologové příliš možností na úspěch. Ošetření bylo málo předvídatelné a vždy s ním souvisela spousta pochybností.

Zavedením operačního mikroskopu do stomatologické praxe a rozvojem endodoncie (obor stomatologie zabývající se kořenovým systémem a jeho ošetřováním) zvýšilo úspěšnost kořenové léčby velmi výrazně. Operační mikroskop pochopitelně není samospasitelnou pomůckou, která pouze svojí přítomností v zubní ordinaci vyřeší všechny problémy. Nicméně v rukou lékaře, který se neustále vzdělává a zdokonaluje, je mikroskop nenahraditelným pomocníkem, jež posunul hranice a možnosti stomatologie dále.

Mikroskop umožňuje zjistit už minimální poškození skloviny, v podobě malých prasklinek vzniklých úrazem nebo pnutím starých amalgamových výplní, při běžné prohlídce. Díky této informaci lze zakročit a předejít zhoršení stavu nebo odlomení zubu. Daleko důkladněji a zároveň šetrněji jsme schopni odstranit zubní kaz a zhotovit náhradu chybějících tkání zubu. Jsme schopni vyhledat vchody do kořenových kanálků, lépe zjistit jejich průchodnost a členitost, dobře opracovat všechna potenciální riziková místa, kde by jinak mohla zůstat infikovaná tkáň a celé ošetření by tím mohlo selhat. Kořenové kanálky nejsou jasná „ramena velkých řek“, je to spousta přídatných „přítoků“, „malých lagunek“ a často končí „širokou deltou“ na svém konci. Tato romantická přirovnání jen lehce dokreslují skutečný stav. Mnoho zubů má své anatomické zvláštnosti, odchylující se od naučených pravidel. Pokud o nich nevíme, nevidíme je, nemůžeme je správně léčit. Když pracujeme pod kontrolou zraku, jsme schopni být naopak i mnohem opatrnější, můžeme zachovat zdravé tkáně a odstranit jen infikované části. Práce v kanálku pod operačním mikroskopem také lépe předchází riziku zalomení kořenového nástroje nebo riziku perforace (proděravění stěny kanálku), které mohou také v konečném důsledku vést ke ztrátě zubu. U zubů, které již měly ošetřovaný kořenový systém a léčba selhala, vznikl již zánět kolem kořene hrozící otokem. Tento tzv. váček, který neustále zatěžuje organismus choroboplodnými zárodky, můžeme vyřešit dvěma cestami. Bez možnosti zvětšení zub vytrhnout, nebo s pomocí mikroskopu a zásad moderní endodoncie odstranit stávající zinfikovanou kořenovou výplň, celý systém kanálků řádně a důkladně vyčistit a vypláchnout a dát mu druhou šanci. Pod operačním mikroskopem jsme také schopni odstranit některé zalomené kořenové nástroje, případně vyřešit komplikace jako je perforace stěny kořene. Tyto komplikace jistě nejdou vyřešit vždy, každý konkretní případ musí lékař posoudit a rozhodnout, zda je ošetření kořenových kanálků na místě, zda jedná ve prospěch pacienta, nebo už jde o nenapravitelné poškození a další léčba by k úspěchu nevedla.